K odpovědnosti leteckého přepravce za zpoždění letu (nejen) v důsledku střetu s ptákem
V poslední době v oblasti civilní letecké přepravy rostou na významu požadavky cestujících na náhradu za zpoždění letu, kterou jim za stanovených podmínek přiznává nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (dále jen „Nařízení“). V řadě případů letečtí přepravci z různých důvodů požadavky cestujících nevyslyší, což vede k zahájení soudního řízení a následnému projednání uplatněných nároků před příslušným soudem.
Judikaturu Ústavního soudu ČR související s výše uvedenou problematikou obohatil nález ve věci spis. zn. III. ÚS 2782/14 ze dne 20. 11. 2014. Zpoždění letu přesahující 5 hodin bylo v projednávaném případě způsobeno kombinací technické závady a následného střetu letadla s ptákem při mezipřistání. Ústavní soud se v dané věci věnoval nejen kontrole ústavnosti postupu soudu, který ve věci pravomocně rozhodl, ale hodnotil též konkrétní skutkové okolnosti případu ve vztahu k odpovědnosti leteckého přepravce za zpoždění letu.
Z výše citovaného nálezu lze poukázat na následující významné závěry. Předně Ústavní soud připomenul, že problematika náhrad za zpožděný let je upravena přímo aplikovatelným předpisem Evropské unie. Tato okolnost má pro soudní orgány členských států zásadní význam, a to nejen co do již existující judikatury Soudního dvora Evropské unie, ale též co do otázek, které v judikatuře dosud řešeny nebyly.
V dané věci bylo třeba posoudit, zda výše uvedené skutkové okolnosti (konkrétně střet letounu s ptákem) představují okolnosti vylučující odpovědnost leteckého přepravce za zpoždění letu ve smyslu článku 5 odst. 3 Nařízení. Ústavní soud dovodil, že tato otázka v judikatuře Soudního dvora Evropské unie dosud řešena nebyla a správným postupem českého soudu rozhodujícího o náhradě za zpoždění letu mělo být položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie, což se v dané věci nestalo, a to ve svém důsledku vedlo k porušení ústavně zaručeného práva na zákonného soudce ve smyslu článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Pro letecké dopravce potěšující jsou závěry Ústavního soudu o vlivu střetu letounu s ptákem a následné kontroly technického stavu letounu na odpovědnost leteckého přepravce za zpoždění touto událostí způsobené. Podle Ústavního soudu je třeba od sebe odlišovat okolnosti, kterým letecký přepravce může předejít (například technická závada), od okolností „majících nahodilou povahu, jejichž výskyt není možno za obvyklých okolností ze strany leteckého přepravce ovlivnit„. V tomto směru je třeba též odlišovat mezi následně vzniklými dobami zpoždění s přihlédnutím k příčině jejich vzniku.
Ačkoli Ústavní soud výslovně konstatoval, že posouzení výše uvedených otázek je ve výlučné kompetenci Soudního dvora Evropské unie v rámci řízení o předběžné otázce, považujeme za důležité znát stanovisko Ústavního soudu, který střet letounu s ptákem kvalifikuje jako „událost, která není vlastní běžnému výkonu činnosti leteckého dopravce a z důvodu své povahy se vymyká účinné kontrole„. Pokud pro leteckého dopravce platí závazná pravidla, jak postupovat po takovém střetu, a v důsledku respektování těchto pravidel dojde ke zpoždění letu, nelze toto zpoždění započítávat do celkové doby zpoždění letu, a to za předpokladu, že při respektování pravidel bude letecký dopravce z časové hlediska postupovat co nejúsporněji.
Výše uvedený nález Ústavního soudu považujeme za významný jak pro obecné soudy rozhodující o uplatněných nárocích, tak pro obě strany soudního sporu, v němž je oprávněnost uplatněného nároku na náhradu za zpoždění letu projednávána.